Básně na Cestu

může bytí unést denní příval touhy

přemýšlel jsem

jestli do umírajících vdechoval vzduch

aby jim prodloužil život

a oni pochopili že je hodlá zabít

ó Hospodine vím že ti dlužím

k tvým svatým se modlím

to bych snad mohl získat bazální přízeň nebe

božskou mírou věcí se dívat jak chřadnu

až pomine počítá se násilí jako špatný sen

povolnou zeď domu pozvolna proplétá

stoupající pramen spodní vody

mé vyzáblé tělo pohltí oděv hřejivého smutku

ach ty kalhoty jak škrtí v rozkroku

a vrývají se do prostaty podstatou myšlení