Česká literatura a nová média

Od druhé poloviny devadesátých let 20. století
je literatura šířena nejen prostřednictvím
tištěných a audiovizuálních médií, ale
využívá zároveň bezbřehý a dynamicky se
vyvíjející prostor internetu. Nové digitální
technologie zasáhly jak do procesu tvorby
literárního textu, tak do procesu jeho recepce
– a nenechaly beze změny ani principy,
podle nichž dosud fungovala literatura
jako komplexní komunikační systém. V čem
se liší způsob tvorby a zveřejnění literárního
díla v podobě textu digitálního a tištěného?
Jak se změnila pozice čtenáře v prostředí
interaktivních médií? Je vztah české
literatury k novým médiím v nadnárodním
kontextu v něčem specifický? A jde skutečně
o revoluční změny, nebo jen o obměny
starších literárních forem přenesených do
nového prostředí?