Desatero přikázání

Co je na desateru přikázání, které se poprvé objevilo v hebrejské bibli, co je na oněch pouhých deseti přikázáních tak převratného? Není snad etika starší než náboženství? Odedávna se přece pociťuje sounáležitost všech lidí. Pod povrchem různých kultur nalézáme velmi podobná pravidla morálky zdravého rozumu. V jednom hieroglyfu je psáno: chlapci mají mluvit pravdu. A pod korunou východního stromu prohlašuje Konfucius: nepokradeš a nečiň druhému, co nechceš, aby činil tobě.

Dennis Prager dokazuje, že to tak prosté není a také, že většina věřících i nevěřících hlubší souvislosti dekalogu často nevnímá. Desatero totiž není negací, je cestou ke svobodě a povzbuzuje člověka k dobru, zejména když Stvořitele chápe jako zdroj dobra a lidské svobody. „Já jsem tě vyvedl z domu otroctví,” „Neklaň se modlám” – zotročujícím ideologiím – a dopřej si odpočinku v den sváteční, chceš-li být šťasten – nebuď otrokem své práce. Není svobody bez morálky a není morálky bez svobody. Zvlášť aktuální je dnes ono jediné přikázání, jehož přestoupení Hospodin neodpouští, páchat zlo ve jménu božím. Ospravedlnění vírou zde neexistuje, ti, kteří vraždí ve jménu božím, nezabíjejí pouze svou oběť, ale „zabíjejí” samého Boha.

Čtenář, který zná jen stručnou křesťanskou verzi Desatera, bude překvapen, jaké souvislosti se za ním skrývají, i tím, jakou revoluci etický monoteismus přinesl a jak položil základy jediné civilizace, která umožnila zároveň svobodu i řád.